INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud byste měli pocit, že u nás nevznikají zajímavé klubové rockové kapely, tak je to jen tím, že se pořádně nedíváte. Jedním z těch nejinteresantnějších (mých) objevů z poslední doby je plzeňské kvarteto DONNIE DARKO, které nejen hudebně, ale i personálně navazuje na to nejzajímavější, co Plzeň v tomto ohledu dala domácí rockové scéně. Jednou z takových kapel jednoznačně byl svěží metalcoreorockový tajfun SHOGUN TOKUGAWA, který si jako jeden z mála mohl zahrát i s METALLICOU a SLAYER na festivalu „Sonisphere“ a jejíž tři členy z poslední sestavy této skvadry najdete i v DONNIE DARKO.
Z celého EP „Supertramps“ nejvíce vystupuje jeho nejsilnější a současně i nejtvrdší skladba „Punk Is Dad“, která jakoby byla takovým oslím můstkem z doby SHOGUN TOKUGAWA. Metalcoreová minulost některých členů skupiny je stále znát, ale kombinuje se s indie rockem i jižanským feelingem. Jakoby tu kluky z DONNIE DARKO trochu šmrncnul vliv kapel ve stylu nedávno recenzovaných LETLIVE. Ostatní skladby už zdaleka nejsou nabité tak přímočarou energií a jdou spíše po rockové linii. Celá kolekce však nemá ani nejmenší šmouhu domácí zaprděnosti. Díky Kouličovi má nahrávka skvělý zvuk a více než cokoliv jiného budí dojem amerického živelného indie rocku, který se místy utrhl ze řetězu.
„Jedna z nejzajímavějších kytarovek na domácí půdě za poslední rok“
Jediné na čem by se ještě vyplatilo zapracovat, je množství nápadů, které stojí za to. Mnoho zajímavých míst, na které se vyloženě těším, nacházím hlavně v první skladbě, v těch dalších hledám důvody pro opětovné puštění mnohem déle. Ale to zcela jistě přijde, protože tady potenciál rozhodně je a není moc hluboko pod povrchem.
6 / 10
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.